Nezbytné zbytečné otázky.

Někde jsem četla, že " je lepší se zeptat a být blbcem jen pár minut, než jím být napořád".

Znáte to. S někým mluvíte, používáte stejná slova. Myslíte si, že si rozumíte. A ejhle! Ona to tak není docela pravda.

Tak tady mě máš. A hned dvakrát. Ta druhá fotka je z dřívějška, když jsem byla na blond a trošku víc při těle.

Jak se Ti líbím?

Konečně jsem se opět dostala ke psaní. V poslední době totiž finišuji v práci, ať můžu skončit s čistým štítem, a zároveň pracuji také na novém projektu, kterému se chci v brzké budoucnosti věnovat naplno. Věřím, že uspěju. Nemám jinou šanci. Ta, kterou jsem nedávno dostala, je ta největší a pravděpodobně nejdůležitější v mém životě. Neodmítla jsem ji. Vím, že je to moje velká příležitost, a příležitosti

Dnes už chápu, proč můj muž během jediného dne při práci v domě a kolem něj střídá neustále více činností v krátkých intervalech. Nemohla jsem dříve pochopit, proč prostě nedokončí jednu práci v dílně, další ve sklepě, a potom nejde třeba na zahradu posekat trávu a na to naroubovat ty ovocné stromy. Proč je prostě všude roztahaný nepořádek a celý den chodí od jedné rozdělané práce ke druhé. Nenapadlo

Milá Rendulinko!

Těší mě, že Ty už víš... Odhadlas to naprosto perfektně. Nezlob se, ale nehodilo se mi to do kontextu. Víš, co, viď? Nezlob se proto na mne. Přijď zase! :)

Vzpomínáte na článek MOJE CESTAK POZNÁNÍ (poprvé)? ...ponožky ve skříni, máslo v ledničce... Dnes už se nedivím tomu, že je můj muž nevidí, když leží o pár desítek centimetrů vedle. Dnes se už preventivně ptám: miláčku, co hledáš?, jen co vidím svého muže chodit po domě a nápadně se rozhlížet. Někdy stačí i přívětivým (to je důležité) způsobem trvat na stanovisku, že daná věc

I dnes si vždycky hned neuvědomím, že jsou muži prostě jiní, a rozčílím se, když se se svým mužem dohaduji, jakou má daná věc barvu. Já tvrdím, že tmavě oranžová, on červená. Já tyrkysová, on zelená, já tvrdím, že ten nový svetřík je starorůžový, on tvrdí, že fialový...

Aspoň, že si to uvědomím dřív, než se stačíme vzájemně vytočit! A Vám se to určitě bude brzy dařit také!

Vzpomínám, jak mi můj muž před desítkami let vyprávěl, že je schopný usnout vedle válcovací stolice, když si potřebuje odpočinout. A já nechápala... Mě probudilo naše dítě, když si jen zabroukalo ve spaní...

A vzpomínám, jak jsem mu měla za zlé, že si našich dětí nevšímá, když neví, že se zrovna teďnekamárádí s dětmi odvedle, tak proč je posílá si za nimi hrát. Když neví,

Bývaly doby, kdy jsem nechápala, jak to, že můj manžel nevidí, že se zlobím, nebo že jsem prostě smutná. A dělá jakoby nic. Nestará se o to, jak se cítím. Tak jsem se naštvala ještě víc, urazila jsem se, a nemluvila s ním. Nedokázala jsem pochopit, proč to nevidí?

Dnes už znám odpověď na otázku proč... A vy také.

Celý tento týden je prostě báječný.

V pondělí jsem přišla do práce po dvoutýdenní dovolené. V e-mailové schránce na mě čekalo 97 emilů.