Antoine de Saint Exupéry

"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
 

vlasta*: To znám, kolegové si s tím ze mne dělají srandu. Jeden přinese pomeranče ať si vezmu a řekne že jsou strašně chutné.
Pro jistotu se ho ptám: "Myslíš tím, že strašně chutnají, nebo že chutnají strašně?"
Po chvíli nic neříká, vezme pomeranče a jde pryč.

varner: kvuli pravum jsem musel skoncit na pise.cz

zuzanka: Jj, a stejně tak existují lidé, kteří si rozumí i beze slov a jsou naladěni na stejnou vlnu, nebo se prostě tak dobře znají. Tohle bych vůbec neřešila. A musím se přiznat, že ani já jsem tomu tvému článku moc nerozuměla

---
zuzanka.pise.cz

modrasek*: Četl a souhlasí.
Ono jde o jednu věc, a tou je úhel pohledu.
Svůj úhel znáš, nemusím ti ho psát.
Můj úhel je: mám pod sebou víc než sto lidí, někteří mají problém ten, jiní onen. Některé jsem si vybral a věnoval jim víc času než jiným. A oni na to spoléhají dál. Ale já se jim nemůžu věnovat podrobně do smrti (přišla by dřív).
Pravidla jsou od oné soboty jasná - čím větší vydáš usílí, tím víc ti věnuji času. Už nikdy obráceně. V praxi sama zjistíš, že ti, kteří doopravdy chtějí, fungují sami a pak se s nimi jen bavíš u vína a motivuješ je. A to baví každého. Jen pro to musí všichni něco udělat.
Předpokládám, že jsem ti otevřel oči, i když to nebylo bezbolestné. Na druhou stranu, měla jsi nejlepší podmínky ze všech. Zkus ten potenciál využít ještě teď, s vidinou zítřků.
Máš na to - jsi jedna z nejlepších.
Jen to nesmíš vzdávat a hlavně: vyhni se syndromu "nekomunikace".

"modrásek"