Můj pohled na modráska

Nezbytné zbytečné otázky.

Někde jsem četla, že " je lepší se zeptat a být blbcem jen pár minut, než jím být napořád".

Znáte to. S někým mluvíte, používáte stejná slova. Myslíte si, že si rozumíte. A ejhle! Ona to tak není docela pravda. I když jste používali stejné výrazy a stejná slova, každý jste hovořili o něčem jiném, nebo jste každý mysleli něco úplně jiného. Nakonec někdo řekne větu, kterou by jinak neřekl, nebo by volil jiná slova... Jednoduše řečeno: nerozuměli jste si. Děláte Vy i ten druhý nesprávné závěry. Vzniknou tak malá nebo větší nedorozumění s menšími nebo většími následky. Někdy ten následek hodně bolí... Ne fyzicky...

A dostali jste se někdy do situace, že se někoho musíte ptát neustále na to, co je nového, protože situace se mění každým okamžikem? Já ano. Ztuhnu vždycky, když slyším jeho slova: "jo, a ještě jsem vám zapomněl říct..." Horší ale je, když ta slova neřekne. Já mu do hlavy prostě nevidím. A nejhorší je, když si dotyčný jen myslí, že je řekl.

Dlouho jsem uvažovala, jestli je chyba ve mě nebo v něm. Čím to je? Nikdy jsem s nikým neměla tak výrazný problém v komunikaci. Jestli někdy ten dotyčný bude číst tyto řádky, nebude se mnou souhlasit. Bude si pravděpodobně myslet něco o hysterické zamindrákované ženské, co ze všeho dělá vědu, a nestíhá být tak dobrá, jako on. Pravda, nejsem taková, jako on. Jsem prostě jiná. Taky dobrá. Každý má právo na svůj názor. Každý má možnost ho i změnit. A každý má schopnost poučit se ze situace, když chce.

Toto je můj pohled na modráska, který v dobrodružném letu ke svým cílům nestíhá v tom "švungu" sdělit světu všechny detaily těch úžasných myšlenek, co ho napadají, a neuvědomuje si, že všichni kolem něj nejsou dobrodružstvímilovní tryskoví modrásci, i když mu mohou být něčím užiteční. Ale to on neví. Nebo si to neumí připustit. Nebo prostě jenom není schopen se na chvíli zastavit a zamyslet se. Nemůže za to.

Poučení? Pro mě veliké! Dneska už vím, že prostě s někým si musím ujasňovat obsahy pojmů slov a upřesňovat terminologii, abych pak mohla přesně formulovat otázky a odpovědi. Vím, že jen tak se vyhnu zbytečným nepříjemnostem. Změnit se ze žluťáska na modráska prostě neumím.

Znamená to pro mne častěji se ptát a být více protivná svými "blbými" otázkami. Je to nezbytné. Předtím jsem si myslela, že někdo ocení, že ho zbytečnými otázkami pořád neotravuju, a tím šetřím jeho čas. Vím, že ho nemá nazbyt. Trapně jsem se zmýlila.

Nebude to pro mě moc jednoduché, nejsem zvyklá pokládat "zbytečné" otázky. V tomto případě "nezbytné". Učím se...