Báječný týden

Celý tento týden je prostě báječný.

V pondělí jsem přišla do práce po dvoutýdenní dovolené. V e-mailové schránce na mě čekalo 97 emilů. Tak málo jen proto, že jsem samozřejmě o dovolené nevydržela, a přece jen jsem tam zajela a nějakých 25 si přečetla už dříve. Po selekci zůstalo důležitých emilů jen asi čtvrtina. To už jde. Objevila jsem tam i jeden hezký e-mail od kamaráda, který se mi už dlouho neozval. To, co mi napsal, mě potěšilo. Ne, že by na mě zapoměl. Prostě prožíval velmi náročné období s mnoha změnami. Nestihl mi toho moc napsat, ale slíbil, že se brzy zase ozve. Báječné, že?

V úterý se na mě kolegyně zadívala a vyhrkla: "nezhubla Ty jsi náhodou?" A já na to: "jo, tak trošku jsem zeštíhlela. Ale na tom už pracuju zhruba rok, každý měsíc tak kilo, dvě. Není to moc, ale mě to stačí. Žádné drastické diety ani nervy. To není nic pro mě. A hlavně, jde to pořád dolů, žádný jojo efekt. Ty sis toho dřív nevšimla?" "Ani ne, ale dneska jsi prostě nějaká jiná." (že by ty nové sexy kalhoty?) Ještě ten den mi řekla ještě další kolegyně, že mi to moc sluší a že jsem nějaká šik. A dokonce vypadala, že to myslí vážně. No není to báječné?

A včera se mi podařilo splnit všechno to, co jsem si naplánovala do toho dne udělat. Zvlášť jsem byla moc šikovná v domlouvání pracovních schůzek. Dokonce jsem udělala i to, do čeho se mi už nějakou dobu nechtělo.Tak jsem se pochválila sama. Však si to zasloužím. Že je to báječné?

Dnes jsem se dozvěděla od naší dobré duše, která se stará o naše čisté pracovní prostřední, že mě už celý týden pozoruje, a že celá zářím. "Jak, zářím?" zeptala jsem se. "No prostě záříte. Něco z vás prostě vyzařuje ven. Taková ta spokojenost, pohoda, láska." Tak tím mne úplně odzbrojila, sluníčko moje. Chvilku mi to vrtalo v hlavě. A tak když jsem se sešla dneska večer se svým mužem, zeptala jsem se, zda se mu zdá taky, že zářím. "Záříš, to víš, že záříš. Už několik dní záříš! A moc Ti to sluší!" Tak to je fakt báječné!

Tento týden je opravdu báječný. Vůbec jsem nevnímala tu haldu práce, která se na mě v pondělí sesypala. Kolegyně udělala jen to nejnutnější, ostatní čekalo na mě. A klienti také. Takže se mi během dvou dnů nahrnuli všichni ti, co chodili průběžně dva týdny... Zvládala jsem postupně sprovodit ze světa skoro všechny úkoly, co mě čekaly. Zůstalo jich už jen pár. Domů jsem z práce chodila později, než jindy. Nestíhala jsem vařit, nákupy jen ty nejnutnější... Do toho nějaké nepříjemné informace. Ale tohle jsem jaksi nevnímala. Každý den byl pro mě báječný tím, co jsem popisovala ze začátku. Prostě jsem nepříjemné věci vytěsnila z hlavy, co nejvíce to šlo. A zůstaly převážně ty báječné...

A tak se můžu na lidi kolem sebe pořád usmívat a zářit. Díky pohledu na svět, který mám. Prostě si vyberu to, co mě těší, a na to myslím nejčastěji. Líbí se mi to víc, než se na lidi mračit a stěžovat si. Pak je celý týden prostě báječný.