Bývaly doby, kdy jsem nechápala, jak to, že můj manžel nevidí, že se zlobím, nebo že jsem prostě smutná. A dělá jakoby nic. Nestará se o to, jak se cítím. Tak jsem se naštvala ještě víc, urazila jsem se, a nemluvila s ním. Nedokázala jsem pochopit, proč to nevidí?
Dnes už znám odpověď na otázku proč... A vy také.Jen jsem si to musela zpočátku častěji uvědomovat. Když chci, aby si všiml, dělám velký rámus. Naštěstí to nebývá moc často.
PS: Díky tvrdému tréningu dnes už umím i zaparkovat auto do garáže podle zpětných zrcátek pár (prozatím desítek) centimetrů od zdi bez úhony na autě i nemovitosti. Jsem prostě dobrá.