Dává to smysl? Dnes už ano!

Vzpomínáte na článek MOJE CESTAK POZNÁNÍ (poprvé)? ...ponožky ve skříni, máslo v ledničce... Dnes už se nedivím tomu, že je můj muž nevidí, když leží o pár desítek centimetrů vedle. Dnes se už preventivně ptám: miláčku, co hledáš?, jen co vidím svého muže chodit po domě a nápadně se rozhlížet. Někdy stačí i přívětivým (to je důležité) způsobem trvat na stanovisku, že daná věc je opravdu na svém místě. Dnes už se často můj "poučený" manžel předem, než něco začne hledat, zeptá, kde daná věc leží. A já mu to prostě řeknu nebo mu ji přímo podám. Ušetří nám to oběma spoustu času i nervů. A doma je klid a pohoda. A Vy už dnes víte, proč...