Aneb: umíte polsky?

Nuda, nuda, šeď, šeď. Tak nějak bych popsala svoji existenci za posledních pár týdnů. Už si nebudu nikdy myslet, že bych mohla existovat delší dobu bez lidí kolem sebe. Den, dva, snad. Když je mám plné zuby. Ale týdny? Nikdy!

Nevzali. No nekecám! Fakt mě na tu vysokou zase nevzali! Ti budou ještě litovat. Tak skvělou studentku, jakou bych mohla být já, fakt ještě neměli... A dobře jim tak!

Dnes se zmíním opět o jedné ženě, která ovlivnila můj život. Ovlivnila mě svými myšlenkami v knize Tajemství mužů, která by každá žena měla znát. Barbara De Angelis.

Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista koukne na láhev, která je z poloviny naplněná a řekne: ta flaška je už poloprázdná. Optimista koukne a povídá: nekecej, ta láhev je ještě skoro plná!

Ženy, které (téměř) ovlivnily můj život

Chtěla jsem si dát dárek k narozeninám. Nepodařilo se. Zakoupit vstupenky na červnový koncert Celine Dion v Praze se mi nepodařilo. Na tom, že mě to mrzí, nic nemění ani fakt, že bych na něj stejně nakonec kvůli nemoci nemohla. Písničky Celine poslouchám moc ráda. Každý její projev na mě působí úchvatně, ty písně prožívám s ní. Rozumím jí i přes to, že zatím neumím anglicky. Duet s Barbrou Streisand jsem vybrala záměrně, moc se mi líbí. Obě ženy velmi obdivuji a mám je ráda. Nemůžu říct, že by příliš ovlivnily můj život, ale to, že mě jím doprovázely, když mi bylo nedobře i hezky, se jim vzít nedá. Ani to, že jsou obě skvělé. Nemyslíte?

Domluvili jsme se s manželem, že letos naši úrodu ze zahrádky zpracujeme na něco "rozumného". Z rybízu jsme vylisovali šťávu a manžel ji večer přelil do demižónu a přidal cukr. Bylo pozdě, nechtělo se mu hledat "bublátko". Řekl si, že to stačí přidat příští den ráno. Demižón lehce uzavřel korkovou zátkou a šel spát. Když jsem ráno procitla, bylo mi podezřelé, že je v kuchyni nějaký ruch. Otevřu dveře a ... rozhlédnu se po místnosti a po zdech... Bylo vymalováno. Netušíte, jak hezky. Líp byste to nezvládli, ani kdybyste chtěli.
A můj muž? "Já věděl, že to bude kvasit, ale myslel jsem, že to do rána vydrží..."
No nepřiplácli byste ho?

Na stejných stránkách jako minule mě oslovil ještě jeden článek. Nedá mi to, abych vám ho zde nepředložila k nahlédnutí a děvčatům třeba i k zamyšlení. Já osobně mám v sobě hluboce zakódovanou příslušnost k těm ženám do potahu. Naučila jsem se však za posledních pár let postupně myslet i na sebe. Okolnosti mne donutily. Já už málem dopadla jako ta mladá žena z článku. A proto si dopřeju občas ten luxus, usednu do kočáru a nechám se chvíli vozit. Holky, věřte, nemám z toho žádný špatný pocit či výčitky svědomí, kterými jsem kdysi dávno trpěla, a jež mi znemožňovaly do toho kočáru nasednout. Zjistila jsem, že je to nutnost. Jinak bych se zbláznila. Dodá mi to vždycky sílu táhnout ten povoz dál...

Před pár dny jsem si pročítala své příspěvky včetně komentářů, které se objevily na blogu již před dvěma roky. A tehdy jsem se rozhodla, že to udělám. Znovu a opět jsem si totiž vzpomněla na příjemného člověka se smyslem pro humor, který mi byl blízký svými názory. Dokonce jsme si vyměnili i pár e-mailů. Dokud ho nezrušil, měl na pise.cz svůj blog s nádhernými povídkami a fotkami. Bohužel jsem s ním ztratila kontakt. Vím, vlastní vinou. Odmlčela jsem se nadlouho. Teď mě to mrzí. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se na mé stránky někdy vrátí. A třeba mi napíše. Těším se!

Přečetla jsem na těchto stránkách a moc jsem se pobavila. Pak jsem si uvědomila, že to, co popisuje ten článek, je vlastně mnohdy v partnerských vztazích každodenní realitou. Ne doslova, ale něco podobného se v dávné minulosti párkrát stalo také mně. Tehdy jsem tuto modlitbu neznala. I přes to můj muž přežil...

Modlitba ženy

"Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže.
Dej mi lásku, abych mu odpustila.
Dej mi trpělivost na jeho nálady.
Jen mi prosím nedávej sílu - nebo ho zabiju!!!"

Asi tři minuty po té, co jsem zveřejnila svůj včerejší příspěvek, ukončovala programy a chtěla vypnout PC, zablýsklo se, k tomu rána jako z děla a ... na chvíli ticho. Vypnul se počítač. Sám. Nešla totiž elektřina. Ticho však rychle ustoupilo, byl slyšet silný přívalový déšť a bouřka. Padaly i kroupy, opět a zase, déle a silněji.
Mladší dcera zmokla po cestě k příteli na kost. I s přítelem. Přišel jí naproti k autobusu. Domů na kole už včera nejela (naštěstí, kdo ví, jak by dopadla, asi tvrdě ).
Silná bouřka a přívalový déšť přinesly v našem kraji dost komplikací a škod . U nás doma naštěstí moc ne . To, že nešla elektřina až do půlnoci, za těžkou komplikaci ani velkou škou nepovažuji. Ani mi to zvlášť nevadilo. Jen jsem už nestlihla zveřejnit těch pár fotek, co jsem Vám včera slíbila. Tady jsou se souhlasem autorů I. + V.:

Východ slunce

V pátek bylo u nás hezky. Až moc. Den přímo tropický. Dopoledne kontrola u lékařky. Rentgen nedopadl zrovna nejlépe. Tedy já. Nějaké organické změny na krční páteři nastaly. Pravda, sice zatím v počátcích, ale jsou. Takže se musím nad sebou vážně zamyslet... ... no, ale snad ještě pár let vydržím.

Včera večer jsem se musela pousmát. Ta děvčata mě fakt pobavila. Asi jste někteří ty jejich včerejší příspěvky četli. Jedna bloguje na pise.cz a druhá na svetu.cz. Možná se jedná o jednu a tutéž dívku, kdo ví? Ale to teď není v této chvíli podstatné. Zaujalo mě totiž právě to téma. Na víkend jako stvořené: rady,jak má žena předstírat orgasmus, aby to muž nepoznal. Celý příspěvek si můžete přečíst ZDE . Nedalo mi to, abych nepřipojila svůj komentář. Dovolím si ho zveřejnit i na své blogu:

To si fakt nemůžu nechat pro sebe! Včera jsem byla varována a potrestána zároveň. A dobře mi tak!
Jenom co se cítím o něco lépe než před týdnem či dvěma, a nesrovnatelně lépe než před třemi týdny, nevím co roupama. Vždyť já se včera jen prošla po zahradě kolem našich záhonů růží! Jen trošičku jsem chtěla vytrhat ten plevel z keříků. Jen trošičku, opravdu! A jak to dopadlo? Plevel úporný, já taky. A díky tomu mám teď doškrábanou levou ruku a pravou nohu z toho, jak jsem přistála na jednom růžovém keři. Já totiž byla úpornější a plevel povolil! Samozřejmě až ve chvíli, kdy už jsem to nečekala a chtěla to skoro vzdát. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na svá studentská léta na gymnáziu a na lyžák, který k nim nesporně patří. Po tom lyžáku jsem totiž měla měsíc zafáčovaný levý kotník a uvězněné pravé koleno v dlaze...
Já už budu hodná, paní doktorko!

To koukáte, co? Ne, nestihla jsem si ani náhodou odskočit do tohoto nádherného města, pořídit fotku a hned se k Vám zase vrátit. Bohužel. Ale když má člověk dobré kamarády, kteří rádi cestují, může se potěšit alespoň pohledem. A protože nejsem škrťa, podělím se o ten pohled s Vámi. Toto foto je pořízené včera kolem poledne. V Paříži. Samozřejmě.

Když jsem si minulý týden do svého MENU přidala i kontakt pro případ, že by mi chtěl někdo napsat , založila jsem si pro ten účel nový email. A co se nestalo? Nemůžu se do něj dostat! Prostě heslo je nefunkční! Těm, co se chtějí zeptat, můžu předem odpovědět: ano, zadávám opravdu správné heslo i všechna ostatní data.
Někde je zrada! Podnikla jsem vše, co jsem si přečetla u poskytovatele služeb v návodu k odstranění problému. Zkontrolovala Caps Lock, Num Lock, smazala soubory cookies, odstranila soubory či temporaly Internet files. Moje žádost směrovaná na poskytovatele služby o změnu hesla je zatím bez odpovědi. A tak jsem se rozhodla, že nebudu na nic čekat a založím si poštovní schránku jinou a jinde. Přišla jsem, viděla a zvítězila! Nový kontakt je už v MENU zadán. Doufám jen, že to bude fungovat! Snad nemám podobné "štěstí", o kterém se zmiňuje Samotář ve svém včerejším příspěvku!
Jen prosím Ty, kdo mi náhodou v uplynulých pěti dnech napsali přes kontakt na blogu jakoukoli zprávu (si fandím, co?), ať se nezlobí, že neodpovídám. Není to o tom, že bych nechtěla... Napiště mi, prosím, znovu.

Milé ženy a drazí mužové!
Ženy nejsou méně inteligentní, jak muži soudí!
Prokázaly to vědecké výzkumy prováděné ve Velké Británii. Podle nich jsou ženy stejně inteligentní jako muži, ale nevěří si. My ženy svou inteligenci jen podceňujeme! Muži jsou pouze sebejistější, ne bystřejší!
Mezi

Kdo jste četli můj profil, mohli jste zjistit, že nemám vyhraněný oblíbený styl hudby: oslovuje mě hudba krásná a melodická, vzrušující i nostalgická. Do které kategorie patří tato písnička od Lucky Vondráčkové? Tahle se jí fakt povedla! Cítím v ní určitou sílu... Až mi běhá mráz po zádech...!

Říkala jsem si, že zkusit se má všechno!

A tak jsem si podala před nedávnem přihlášku na vysokou školu. Opět a zase. Já si prostě nedám pokoj! Naše místní univerzita vyhlásila dodatečně přijímací zkoušky do nově otevřených oborů z mé profesní oblasti, tak jsem nabídky využila, a investovala do sebe a své budoucnosti s nejistým výsledkem 550,- Kč za poplatek na přijímačky. No a včera jsem absolvovala přijímací pohovor. Naštěstí mě pozvali na odpoledne, kdy mám vycházky, jinak bych musela hledat jiné cesty, jak se ho zúčastnit. Vše proběhlo v pohodě, přijímací komise byla příjemná. Většinu, co chtěli vědět, se ode mne dozvěděli, no a co jsem nevěděla, jsem jim narovinu řekla. Žádné vykrucování, a vymýšlení. Proč? Navíc jsem byla dost utlumená těmi dryáky, co mi lékařka předepsala, a bez kterých bych se nemohla asi ani hnout. Jojo, za chvíli bude ze mne závislák. Přistupovala jsem k včerejšímu pohovoru spíše jako k další nové životní zkušenosti, u minulých několika přijímaček jsem totiž absolvovala jen písemné testy.
Příliš od této své akce neočekávám, jak jsem psala výše: budoucnost s nejistým výsledkem. Odhadem minimálně 600 zájemců - přijímají jich 50. Kdyby mě přijali, spíše bych měla život trochu komplikovaný. Zvládat dva semestry, tj. 10 měsíců, práci, domácnost, studium na dvou školách a absolutorium na jedné z nich, by asi bylo hóódně náročné. Na druhou stranu - je to však příležitost zjistit, kam až sahají mé hranice! No a když to nevyjde letos, vyjde to zase někdy příště.
Ale ty zkušenosti, ty jsou k nezaplacení! V životě jsem už přišla o více, než 550,- Kč!

Dneska dopoledne jsem poslouchala rádio. Jako kulisu. Na jedné nejmenované stanici dnes měli možnost se posluchači vyjádřit k tématu "proč si myslí, že se v dnešní době čím dál tím více rodí a vychovávají děti mimo manželství?" Co vám mám povídat, z toho mála, co jsem slyšela, mohl každý získat dojem, že kvůli penězům. Prý jsou dneska matky vypočítavé a vyplatí se jim