Zivotzeny | Život ženy.

Nevzali. No nekecám! Fakt mě na tu vysokou zase nevzali! Ti budou ještě litovat. Tak skvělou studentku, jakou bych mohla být já, fakt ještě neměli... A dobře jim tak!

Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista koukne na láhev, která je z poloviny naplněná a řekne: ta flaška je už poloprázdná. Optimista koukne a povídá: nekecej, ta láhev je ještě skoro plná!

Domluvili jsme se s manželem, že letos naši úrodu ze zahrádky zpracujeme na něco "rozumného". Z rybízu jsme vylisovali šťávu a manžel ji večer přelil do demižónu a přidal cukr. Bylo pozdě, nechtělo se mu hledat "bublátko". Řekl si, že to stačí přidat příští den ráno. Demižón lehce uzavřel korkovou zátkou a šel spát. Když jsem ráno procitla, bylo mi podezřelé, že je v kuchyni nějaký ruch. Otevřu dveře a ... rozhlédnu se po místnosti a po zdech... Bylo vymalováno. Netušíte, jak hezky. Líp byste to nezvládli, ani kdybyste chtěli.
A můj muž? "Já věděl, že to bude kvasit, ale myslel jsem, že to do rána vydrží..."

Před pár dny jsem si pročítala své příspěvky včetně komentářů, které se objevily na blogu již před dvěma roky. A tehdy jsem se rozhodla, že to udělám. Znovu a opět jsem si totiž vzpomněla na příjemného člověka se smyslem pro humor, který mi byl blízký svými názory. Dokonce jsme si vyměnili i pár e-mailů. Dokud ho nezrušil, měl na pise.cz svůj blog s nádhernými povídkami a fotkami. Bohužel jsem s ním ztratila kontakt. Vím, vlastní vinou. Odmlčela jsem se nadlouho. Teď mě to mrzí. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se na mé stránky někdy vrátí. A třeba mi napíše. Těším se!

Asi tři minuty po té, co jsem zveřejnila svůj včerejší příspěvek, ukončovala programy a chtěla vypnout PC, zablýsklo se, k tomu rána jako z děla a ... na chvíli ticho. Vypnul se počítač. Sám. Nešla totiž elektřina. Ticho však rychle ustoupilo, byl slyšet silný přívalový déšť a bouřka. Padaly i kroupy, opět a zase, déle a silněji.
Mladší dcera zmokla po cestě k příteli na kost. I s přítelem. Přišel jí naproti k autobusu. Domů na kole už včera nejela (naštěstí, kdo ví, jak by dopadla, asi tvrdě

Východ slunce

Včera večer jsem se musela pousmát.

To koukáte, co? Ne, nestihla jsem si ani náhodou odskočit do tohoto nádherného města, pořídit fotku a hned se k Vám zase vrátit. Bohužel. Ale když má člověk dobré kamarády, kteří rádi cestují, může se potěšit alespoň pohledem. A protože nejsem škrťa, podělím se o ten pohled s Vámi. Toto foto je pořízené včera kolem poledne. V Paříži. Samozřejmě.

Milé ženy a drazí mužové!
Ženy nejsou méně inteligentní, jak muži soudí!
Prokázaly to vědecké výzkumy prováděné ve Velké Británii. Podle nich jsou ženy stejně inteligentní jako muži, ale nevěří si. My ženy svou inteligenci jen podceňujeme! Muži jsou pouze sebejistější, ne bystřejší!
Mezi

Říkala jsem si, že zkusit se má všechno!

A tak jsem si podala před nedávnem přihlášku na vysokou školu. Opět a zase. Já si prostě nedám pokoj! Naše místní univerzita vyhlásila dodatečně přijímací zkoušky do nově otevřených oborů z mé profesní oblasti, tak jsem nabídky využila, a investovala do sebe a své budoucnosti s nejistým výsledkem 550,- Kč za poplatek na přijímačky. No a včera jsem absolvovala přijímací pohovor. Naštěstí mě pozvali na odpoledne, kdy mám vycházky, jinak bych musela hledat jiné cesty, jak se ho zúčastnit. Vše proběhlo v pohodě, přijímací komise byla příjemná. Většinu, co chtěli vědět, se ode mne dozvěděli, no a co jsem nevěděla, jsem jim narovinu řekla. Žádné vykrucování, a vymýšlení. Proč? Navíc jsem byla dost utlumená těmi dryáky, co mi lékařka předepsala, a bez kterých bych se nemohla asi ani hnout. Jojo, za chvíli bude ze mne závislák.