Nekamenujte mne! Vždyť jsem Vám to slíbila!

Dneska dopoledne jsem poslouchala rádio. Jako kulisu. Na jedné nejmenované stanici dnes měli možnost se posluchači vyjádřit k tématu "proč si myslí, že se v dnešní době čím dál tím více rodí a vychovávají děti mimo manželství?" Co vám mám povídat, z toho mála, co jsem slyšela, mohl každý získat dojem, že kvůli penězům. Prý jsou dneska matky vypočítavé a vyplatí se jim to. Když zůstanou svobodné a samy vychovávají dítě či děti, získají spoustu výhod, sociální dávky, výživné a kdoví co ještě. Hmm... Možná bych jim i uvěřila. Kdybych se profesně nestýkala právě s nimi. A takových názorů bylo hodně. Ale ozvaly se i takové matky, které žijí samy s dítětem za pár tisíc korun měsíčně od rodičáku k rodičáku, mnohdy právě na těch sociálních dávkách. Už jste si to někdy zkusili? Věřte, že jim není co závidět, ani jejim dětem.
Ale... dnešní doba vlastně institutu manželství příliš nepřeje. Otevřely se hranice. Mladí mají možnosti, o jakých se nám před dvaceti lety ani nesnilo: více možností pro seberealizaci, vzdělávání u nás i v zahraničí, otevřené hranice pro cestování, práce v zahraničí, dále si doplňte, co libo. Žijí rychleji, překotněji, chtějí si užívat života a všeho, co nabízí. Trošičku se mi tam někde ztrácí láska... Ne přitažlivost, poblouznění či zamilovanost, ale láska, hluboký cit. Bez podmínek, bez výhrad, láska s velkou mírou tolerance, zodpovědnosti i přátelství. ... stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal, jsi zodpovědný za svou růži...
Snad opravdu za daným problémem stojí málo zodpovědnosti. Posledních 19 let je období, o kterém si já osobně myslím, že zodpovědnosti příliš nepřeje, stejně jako manželství ne. Lidé se bojí vázat, bojí se té zodpovědnosti, tolerance a omezení, mají rádi své pohodlí, bojí se... čeho ještě? Výjimky samozřejmě existují, ale já osobně neznám ženu, která by dobrovolně počala dítě s vědomím či záměrem, že jej bude vychovávat sama bez jeho otce. Každá žena potřebuje podporu, lásku, pomoc, někoho, na koho se může spolehnout, rameno, o které se může opřít, když je jí nejhůř. A může být klidně i feministkou, takové to potřebují nejvíce. Když jsem se v květnu připravovala na zkoušku ze sociologie, napadaly mě různé otázky. Například, co je příčinou stále více se rozpadajících manželství? Jaká je příčina toho, že stále méně manželství vzniká? Jistě mi teď nabídnete spoustu různých odpovědí...
A co na to jistá teorie pod vlivem sociologických souvislostí?
Rozdíly mezi tradiční a moderní společností a tradiční a moderní rodinou se staly během vývoje lidstva přímo markantní. Nebudu vás zatěžovat rozdíly ve společnosti, i když velmi úzce souvisí s rozdíly mezi tradiční a moderní rodinou, a vzájemně se ovlivňují. A rozdíly v rodině? V minulosti byla rodina široká, vícegenerační, spolupracující, jejím základním kapitálem byl kapitál ekonomický, role členů rodiny byly jasně dány - komplementární, hierarchizované, existovala velká autorita otce, funkce rodiny byly univerzální, zabezpečující její fungování. Rodina legitimizovala děti, ale i sex. V moderní společnosti se vyvinula rodina se strukturou manželskou, nukleární, základním kapitálem není jen kapitál ekonomický, ale i sociální a kulturní, role jejich členů jsou již segregované, komplementární, její funkce se omezují na pečovatelské, statusotvorné a citové, autorita se rozděluje mezi otce a matku. V této společnosti již rodina legitimizuje jen děti.
Rodina v dnešním pojetí (v postmoderní, či supermoderní společnosti) je velmi individualizovaná a variabilní. Oblast zakládání rodiny ztrácí svoji ritualizovanou podobu, tzn., že legalizace partnerského soužití není nutnou podmínkou rodinného života. Lidé navazují intimní vztahy bez vazby na jeho přirozené možné následky - předmanželská zkušenost v oblasti sexu je dnes zcela bežná (až na výjimky). Sexuální vztahy dnes navazují partneři, kteří nejsou zralí, mladí lidé někdy mají volný, nezodpovědný přístup k sexu. Základním kapitálem rodiny se stává dnes jen kapitál sociální a kulturní, role členů jsou velmi individualizované, což souvisí s rozvolněním tradiční ženské a mužské role a pokračující individualizací jedince. Lidé touží po identitě, po odlišnosti, po uvolnění, po okamžitém osobním naplnění. Život člověka stále více závisí na jeho individuální volbě, svobodné volbě životního stylu a individuální identity - ale je spojen s riziky. Funkce rodiny se omezila jen na funkci citovou. Lidé vytvářejí rodinu, aby si navzájem regulovaně poskytli citové pohodlí. Pokud si ho neposkytují, rodina se rozpadá. Autorita v dnešní rodině je individualizovaná, slabá, rodina dnes nelegitimizuje ani děti, ani sex.
Toť názor můj a jistých sociologů. Nekamenujte mne! Já vám přece před nedávnem slíbila, že vám někdy napíšu, co mě napadalo při studiu sociologie! A sliby se mají plnit! Všem, kteří dočetli až sem, děkuji. A poděkujte i sobě. Neumřu blbá, a vy také ne!

PS: aktualizováno dne 09.07.2008 díky kolegovi blogerovi, co si říká "jarmik". Děkuji mu za to, že mi pomohl ve svých komentářích se podívat na můj příspěvek jinýma očima. Proto dodávám pro lepší orientaci v mých myšlenkách pár vět navíc:

O tradiční rodině hovořím v souvislosti s obdobím tradiční společnosti spadající do časového rozmezí vzniku společnosti (neprůmyslové civilizace - cca od 3. tis. před n.l. do počátku zhruba 30. let 19. století, tedy do počátků průmyslové revoluce).
Moderní rodinu zařazuji do období moderní společnosti (cca od 1/3 19. století do 60. let 20. století).
Rodinu v dnešním pojetí považuji za rodinu v postmoderní (či supermoderní) společnosti (od 60. let 20. století do současnosti, tedy 21. století).