Docela (ne)obyčejný víkend

V pátek bylo u nás hezky. Až moc. Den přímo tropický. Dopoledne kontrola u lékařky. Rentgen nedopadl zrovna nejlépe. Tedy já. Nějaké organické změny na krční páteři nastaly. Pravda, sice zatím v počátcích, ale jsou. Takže se musím nad sebou vážně zamyslet... ... no, ale snad ještě pár let vydržím. Po té domluva rehabilitací. Odpoledne vycházky, zaregistrování ve státní vědecké knihovně, zapůjčení nějaké odborné literatury k tématu mé absolvenstské práce. Návštěva maminky, příchod domů. Za chvíli příjezd manžela a starší dcery s kocourem od veterináře. Má zánět slinných žláz (ten kocour, ne manžel). Ještě je v narkóze, spí. Nebylo možné prý ho prohlédnout a ošetřit, ani když měl nějaký přípravek na zklidnění. Je dost živý, potvůrka. Za pár hodin se probral. Druhý den s ním máme přijít na kontrolu a pro další dávku antibiotik. Nejeli jsme. Nebylo s kým. Někdo zapomněl zavřít dveře. Kocour má rád volnost, nesnáší omezování osobní svobody, v nestřeženém okamžiku utekl. V sobotu ráno samozřejmě nedorazil, neukázal se celý den.
Sobota dopoledne - moc pěkný den. Při věšení prádla, obírání nějakého drobného ovoce do pusy a při pití kávy na zahradě jsem pochytala pár slunečních paprsků a prohřála si kosti. Moc na sluníčko nechodím. Nedělá mi dobře, dělá se mi z něj ekzém. Mladší dcera s přítelem přiletěli z dovolené od moře. Před desátou hodinou dopoledne dosedlo letadlo na letiště. To, co mi kroužilo nad hlavou při pití kávy na zahradě kolem půl desáté, tak to byli oni. Manžel je z letiště odvezl autem domů. Odpoledne poslouchání zážitků a prohlížení fotek a krátkých videí z jejich dovolené. Některé fotky jsou móóc povedené. Skoro jako z katalogů cestovních kanceláří či romantických knížek nebo časopisů. Pár Vám jich tady ukážu, jo? Jsou fakt moc hezké. Později odpoledne bouřka, déšť, kroupy. Dost velké, ale naštěstí ne moc dlouho. Velké škody nenadělaly. Ale zážitek to byl, to ano!
No a večer jsme si užili další legraci. Tentokrát s druhým kocourem. Chtěl se dostat z místnosti oknem ven. Okno zavřené, nevšiml si. Narazil hlavou do skla, otočil se a chtěl skočit dolů. Drápek na zadní tlapce se zaháčil za rámek ústředního topení. Kocour visí hlavou dolů a šíleně vřeští. Přibíháme mu na pomoc. Bohužel do místnosti se vřítili psi. Nevím ani odkud a jak se tam dostali. Dorážejí na kocoura dříve, než jsme se stačili vzpamatovat. Kocour sebou škube, visí pořád hlavou dolů a řve ještě víc. Chytám psy, dcera kocoura. Psi dostali za uši, kocour je zachráněn. Drápek z mřížky vytažen. Tlapka je v pořádku, kocour vyděšený, dcera vyklepaná. Odnesla to pokousanou rukou. Nemohl za to, strašně se bál těch psů a bránil se. V tu chvíli nerozlišoval, kdo je kdo.

Dcera v šoku (skoro). Ošetřuji ji rány. Pod loktem jeden kousanec, na palci druhý, ruce doškrábané. Ještě, že je kocour zdravý. Posílám ji k doktorovi. Říká, že to zkusí vydržet, co to udělá. Je dospělá, ať se rozhodne, jak uzná za vhodné. Ruka později začíná bolet čím dál tím víc. Vezme si nějaké prášky proti bolesti a jde spát. A mě už svědí ty červené fleky, co se mi udělaly na krku od sluníčka. Manžel mi láskyplně povídá, že bude muset asi vyměnit manželku za mladší. Zdravější. Co doma s kriplem? Hledám něco, co po něm můžu hodit. Má štěstí. Nemám po ruce žádné pádné argumenty.
V neděli ráno koukám - dcera ještě žije! Ruka je nateklá, bolí jak čert. Palec se podebírá. Dopoledne při kávě a škrábání brambor k obědu (mou osobou) dcera provádí ambulantní zákrok. Poshání doma všelijaké ostré předměty a začíná palec operovat. Ránu uvolnila, vyčistila, vytvořila kráter. Nadává, jak to bolí a skučí. "Raduje se", že se na dlouhou dobu vyhne všem domácím pracem. Posílám ji znovu k lékaři. Má lhůtu nejpozději do zítřka. Tentokrát ji nedám jinou možnost, k lékaři zítra prostě musí! Objevil se náš první kocour! Ten nemocný. Taky ještě žije. Vypadá daleko lépe, než předevčírem. Už neslintá, dokonce už může i kousat. Pojedl trošku masa, ne syrového, napil se mlíčka (to ho rozmazlujeme, co?), chvilku se prospal a hurá zase do světa. No, dneska s ním k veterináři nejdeme. Když s ním nejsme domluvení, v neděli neordinuje. Kocour má šanci zítra, tedy pokud přijde domů. Světlá chvilka za poslední tři dny: oběd se docela vydařil. Nic složitého, nedalo se na něm moc zkazit. Mám siestu. Sedám k PC, píšu tento příspěvek na blog. Zvažuji, jestli ho mám zveřejnit dnes, nebo až zítra. Kdo ví, co se do večera ještě přihodí? Asi si uvařím kafe. Pak se rozhodnu.
Tak. Dcera, tentokrát ta mladší, spadla při chuzi do schodů a odřela si obě nohy. Přišlápla si prý kalhoty. Tříčtvrteční (!) A ty schody do domu byly jen tři! Nevím, jak to dokázala. Ta snad umí i nemožné! Kafe jsem vařit nemusela. Bylo už skoro hotové. Levá ruka starší dceři funguje a chuť na něj měla snad větší než já. Už od toho škrábání brambor mě bolí zase ramena a záda, je to čím dál tím horší. Půjdu si na chvilku raději lehnout. Říkám si, že svůj článek zveřejním raději hned teď. Jinak by to mohl být nekonečný příběh. Ta mladší se totiž chystá jet k příteli pro kolo, co si u něj uschovala. Zpátky domů prý pojede na něm!