Přečetla jsem na těchto stránkách a moc jsem se pobavila. Pak jsem si uvědomila, že to, co popisuje ten článek, je vlastně mnohdy v partnerských vztazích každodenní realitou. Ne doslova, ale něco podobného se v dávné minulosti párkrát stalo také mně. Tehdy jsem tuto modlitbu neznala. I přes to můj muž přežil... 
Modlitba ženy
"Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže.
Dej mi lásku, abych mu odpustila.
Dej mi trpělivost na jeho nálady.
Jen mi prosím nedávej sílu - nebo ho zabiju!!!"
Také se někdy uchylujete k této modlitbě a máte pocit, že byste si zasloužila přinejmenším navržení na Nobelovu cenu míru? Myslím, že většina žen v sobě má dost lásky i trpělivosti, jen s moudrostí je to někdy trošku na štíru. Poněvadž některé zákonitosti mužského chování se pochopit nedají, ač se snažíme sebevíc. Jak říká jeden můj homosexuální kamarád: "Já to tvrdím pořád, tahleta smíšená manželství prostě nedělají dobrotu."
A tak nám mnohdy nezbude nic jiného než místo "moudrého" pochopení raději "moudře" držet ústa a myslet si své. Jenže... kdo to má někdy vydržet, že?
"Tady jsem měl položený průsvitný desky s papírama. Kde jsou?"
"Nevím."
"Jak nevíš? Tady to bylo. A teď to tady není. Takže jsi to musela někam dát."
"Já? Ne. Nevím o tvých deskách nic."
"Neštvi mě. Já ty tvoje uklízecí úchylky znám. Vždycky něco shrneš a někam to zastrčíš."
"Ano, do šuplíku. Ale tam ty tvoje desky nejsou, takže opravdu nevím, kam sis je dal."
"Já nikam. Tady ležely, abych je měl na očích! Tak si vzpomeň, kam jsi je dala."
"Dala bych je jedině do šuplíku."
"No tak jsi je dala asi někam jinam. A nepamatuješ si to. Proč ty věci nenecháš ležet, kde jsou? Já to teď potřebuju a kvůli tobě to nemůžu najít."
"Kvůli mně, jo? Znovu ti říkám, že tvoje desky jsem nikam nedávala."
"A kdo asi jinej? Ty to vždycky všechno vezmeš, uděláš hromadu a někam ji zastrčíš!"
"Do šuplíku."
"Ale tam to není!"
"Neřvi na mě, já za to nemůžu, že sis to ztratil!"
"Musím řvát, protože ty vždycky všechno shrneš a někam to zastrčíš a já to potřebuju a nemůžu to najít!"
Následuje půlhodinová hádka, při které se partneři vzájemně osočují, kdo je větší bordelář a menší systematik. V závěru tak plodného rozhovoru nastane pokus o smír prohlášením obou aktérů, že si nemají co vyčítat. Společnými silami se pouštějí do hledání. Po dvaceti minutách je mužská část pátracího týmu úspěšná. Desky objeví ve svém psacím stole, omylem zastrčené v jiné složce.
Žena si oddychne. Už už se schyluje k udobřovacímu manévru, kterým všechno špatné zažehnají, když její počínající vášeň zchladí partnerovo "poslední slovo".
"Dobrá. Přiznávám, že tentokrát je chyba u mě. Ale to neznamená, že by ses nad sebou neměla pořádně zamyslet!"
Nebohá žena se uchyluje ke své modlitbě... Je moc ráda, že nemá tu "sílu", protože teď, právě teď, by ji patrně velmi ráda použila.
Jak jste na tom se svou moudrostí, láskou, trpělivostí a silou vy?