Děkuji, Beruško č. 2!

Nevím, co mě to dneska napadlo. Klepla jsem na Seznamu na odkaz Horoskopy. Nevěřím na ně a neřídím se jimi, ale přečtu si je občas pro pobavení. A dnes poprvé po sto letech, co využívám internet, jsem si otevřela i odkazy na jiné, než horoskopy zvěrokruhu. Prošla jsem si všechny ostatní, co na Seznamu nabízejí. Nejvíce mne zaujal Keltský horoskop a Indiánský horoskop... Když pominu zajímavou myšlenku keltských horoskopů, které připisují lidem vlastnosti stromů, a myšlenku indiánských horoskopů, jež pomáhají lidem k lepšímu pochopení životní cesty a k sebepoznání, musím přiznat, že vlastnosti toho mého zvířete a mého stromu na mě sedí no... odhaduji tak na 90%. Zvláštní...

Potkala jsem nedávno spolužáka z gymplu. Nastoupila jsem do trolejbusu a koho nevidím! Petra! Seděl tam, kýval na mě a usmíval se.

Ráda bych na svých stránkách všem, co o to budou stát, věnovala malou radu či zkušenost: Využijte každou příležitost k tomu, abyste nahlas řekli lidem, kteří jsou pro Vás vším, nebo na kterých Vám záleží, že je milujete a že je máte rádi. Nepočítejte s tím, že to jaksi samozřejmě vědí! Ano, vědí, ale přece jen to chtějí od Vás slyšet. Kdo by nechtěl? Vy ne?
Neváhejte! Už kvůli sobě neváhejte! Udělejte to dříve, než zjistíte, že je pozdě. Abyste potom nelitovali, že jste to nestihli. Abyste se uměli vyrovnat se skutečností, že tu již nejsou, a že už nemáte komu říct ta nádherná slova: mám Tě rád(a)... nebo chcete-li: miluji Tě...

"Každý máme svá tajemství" uvědomila jsem si nedávno. Tajemství, která nikdy v životě nikomu neřekneme, ale také tajemství, o která se s někým časem přece jen podělíme. Ale po té, co někomu svěříme svou důvěru, musíme počítat s tím, že to již nikdy naše tajemství nebude. Pohnutky, proč to děláme, jsou různé. Ty mé jsou... řekněme, vyvolány mým současným vnitřním rozpoložením a také touhou některým z Vás pomoci třeba... k úsměvu. Ano, chápete dobře, o jedno své malé tajemství se s Vámi podělím. Jak s ním naložíte, je jenom Vaše věc.

Nějak v poslední době nestíhám, a je to škoda... Slíbila jsem sama sobě, že bych měla občas něco napsat na svůj blog, i když budu mít pocit, že na to nemám čas. A sliby se mají plnit!

Tak. Užívat léčivé kapky v kolektivu hned tak brzo nebudu. Tolik jsem se těšila! Pilulky zatím za něco jiného nevyměním. Jsem pořád doma, do práce ještě nemůžu. Není to pořád dobré... A to budou přibývat další příležitosti! No já teda nevím, jak potom dopadnu, až to budu chtít všechno dohnat najednou.

Aneb: umíte polsky?

Nuda, nuda, šeď, šeď. Tak nějak bych popsala svoji existenci za posledních pár týdnů. Už si nebudu nikdy myslet, že bych mohla existovat delší dobu bez lidí kolem sebe. Den, dva, snad. Když je mám plné zuby. Ale týdny? Nikdy!

Nevzali. No nekecám! Fakt mě na tu vysokou zase nevzali! Ti budou ještě litovat. Tak skvělou studentku, jakou bych mohla být já, fakt ještě neměli... A dobře jim tak!