Sliby se mají plnit

Tak. Užívat léčivé kapky v kolektivu hned tak brzo nebudu. Tolik jsem se těšila! Pilulky zatím za něco jiného nevyměním. Jsem pořád doma, do práce ještě nemůžu. Není to pořád dobré... A to budou přibývat další příležitosti! No já teda nevím, jak potom dopadnu, až to budu chtít všechno dohnat najednou. Když navíc k příležitostem, co jsem vyjmenovala v minulém článečku, připočtu těch několik kamarádek, s kterýma jsem se měla sejít a nesešla...
Ale sejdu! Postupně. Jen, co mi nemocenská skončí... Všem jsem to slíbila, když jsem naše dýchánky rušila kvůli mé indispozici. A sliby se mají plnit! Jen si tak říkám, jestli budu mít potom ještě kam jít? Čeká mě toho dost. Už se vidím, až jednoho dne (ehm.. tedy večera) přijdu domů a nebudou mě chtít pustit, že takovou paní neznají, a co tam vlastně dělám? Teď nevím... je lepší tohle, nebo ponorka, co nás teď doma ohrožuje?