Zivotzeny | Život ženy.

Není mi už od víkendu zrovna nejlépe. Pořídila jsem si docela nepříjemné a bolestivé onemocnění. Lékařka na pohotovosti, kterou jsem byla nucena v sobotu pro nepřekonatelnou bolest a problémy navštívit, ho nazvala cervikalgie. Nepřeji Vám ty problémy nikomu, ani nic podobného. A tak sedím v tomhle nádherném až tropickém počasí, co u nás panuje, doma. Pojídám nějaké prášky a polehávám,

Hezky mě potěšili a udělali velkou radost. Kdo? No skvělí muži, přece! Přijeli k nám předminulý víkend na naše pozvání (tedy mého manžela a mne). Strávili jsme spolu moc příjemné chvíle.
Ne tak, jak Vás teď napadlo!

V pátek (předpředevčírem) jsem úspěšně složila poslední zkoušku v letním semestru a mé cestě do posledního ročníku naší slavné vyšší odborné školy a k absolutoriu už nic nestojí v cestě. Tak jsem si říkala, že všechno, co musíme do hlavy natlačit, není zase až tak špatné. Třeba taková sociologie. Jsem strašně ráda, že ji už ve čtvrťáku nemáme, to jo. Ta kvanta, co musely mé mozkové závity pohltit.

Tak jsem dostala od admina upozornění, že jestli brzy nenapíšu nějaký příspěvek, blog mi zruší. To už je tak dávno, co to bylo naposledy? Šílené, jak to letí!
Ten mejlík přišel jako na zavolanou. Už nějakou dobu totiž přemýšlím o tom, že to udělám sama. Nemám, bohužel volný časový prostor pro to, abych do něj příspívala. Nebo je to jen výmluva? Začala jsem jej tenkrát psát s nějakým záměrem. Ten záměr nebyl špatný, i když jsou jisté rezervy. Avšak to provedení! No.., ale každý se učíme a rozvíjíme, viďte? Na to, že je to můj první (tedy blog)

Velké prádlo
Nedávno jsem mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: "No co, stejně se budou prát..."