Vzhůru k absolutoriu!

V pátek (předpředevčírem) jsem úspěšně složila poslední zkoušku v letním semestru a mé cestě do posledního ročníku naší slavné vyšší odborné školy a k absolutoriu už nic nestojí v cestě. Tak jsem si říkala, že všechno, co musíme do hlavy natlačit, není zase až tak špatné. Třeba taková sociologie. Jsem strašně ráda, že ji už ve čtvrťáku nemáme, to jo. Ta kvanta, co musely mé mozkové závity pohltit. Jenže... Když jsem si tak všechno postupně pročítala a snažila se naučit, začaly mi zapadat souvislosti, a už to nebylo zase tak strašné. Souvislosti, to já můžu! Ale takové sociologické teorie deviací už zase ne. No co myslíte? Samozřejmě, že jsem si je u zkoušky vytáhla. Já měla ty teorie před očima, všech pět. Ale nějak jsem je nemohla přečíst. Věděla jsem, že jsem se je učila, ale prostě mi nenaskočily. Taky se Vám už něco podobného stalo? Ještě, že na lístečku byly otázky dvě. Ta druhá mě zachránila. A zkoušející, naše třídní, byla vynikající! Otázkami mě postupně dokopala i k nějakým těm teoriím. Takovou výkladní skříň jsem měla i před, nooo ... mnoha lety u maturity z češtiny. Otázka číslo 1 - staroslověnská literatura. Nic lepšího jsem si nemohla přát! Uměla jsem ji i odzadu a zprostředka na jakoukoli stranu. Byla jsem ale tak nervózní, že to okno bylo opravdu jako výkladní skříň. Na češtinu nás měla tehdy také profesorka třídní, byla jedním z největších "poděsů" školy. Tenkrát jsme na ni jako studenti nadávali, po letech jsem s rostoucími zkušenostmi na ni svůj názor přehodnotila. Dneska vím, že to byla kantorka, která byla sice přísná, a měla své mouchy, ale dokázala většinu naší třídy donutit učit se. Díky ní jsem nakonec z češtiny odmaturovala.
O tom, co všechno mě napadlo při studování sociologie, Vám povím příště. Mít více časového prostoru na studium a nemuset jít ke zkoušce, přišla bych jí na chuť. Hezký den!