Chcete trošku zchladit?

Už mě to nebaví! Venku je nádherně, teplo, svítí sluníčko. A já? Sedím doma s bolavým krkem a tiše závidím lidem, kteří blokádu nemají (jojo... nejen cervikalgie, vyklubala se z toho i blokáda krční páteře!) a užívají si pěkného počasí u vody. Pravda, kdybych nebyla nemocná, seděla bych v práci a nadávala, že musím pracovat, když ostatní leží u vody a užívají si.
No jo, ženská - neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane!
Ale dneska nenadávám, jen závidím. To, že nemají bolesti a můžou normálně vegetovat a hýbat hlavou jak se jim zachce. Když už s ní nemůžu pořádně hýbat ani na ní nosit klobouk, protože jednak nemám kam a taky už žádný použitelný nemám (poslední můj slamák se už nedá nosit mezi lidi), používám hlavu aspoň k přemýšlení. Bohulibá činnost! Když je člověk, tedy ženská, v klidu, nezabývá se pracovními věcmi, ani tím, co nakoupit, jelikož pravomoce k nákupům již delegovala ostatním členům rodiny, myšlenky se soustřeďují na některé záležitosti, o kterých dříve příliš nepřemýšlela, protože prostě neměla čas. Něco málo z toho, co se mi honí hlavou, si budete moct brzy přečíst. Jestli se mi to podaří, možná ještě dneska. A pro tuto chvíli k Vám vysílám několik chladivých tónů v podání Zuzky Norisové:

Tak co, pomohlo? Je vám o něco málo chladněji? Ne? Tak příště... ale snaha byla!