Zivotzeny | Život ženy.

Přečetla jsem na těchto stránkách a moc jsem se pobavila. Pak jsem si uvědomila, že to, co popisuje ten článek, je vlastně mnohdy v partnerských vztazích každodenní realitou. Ne doslova, ale něco podobného se v dávné minulosti párkrát stalo také mně. Tehdy jsem tuto modlitbu neznala. I přes to můj muž přežil...

"Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže.
Dej mi lásku, abych mu odpustila.
Dej mi trpělivost na jeho nálady.
Jen mi prosím nedávej sílu - nebo ho zabiju!!!"

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, i poslala jsem svého muže do Tesca nakoupit. Povídám : "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit" a šla jsem si po svém. Sedl do auta, odjel a za 15 minut telefon-prosím

Říkejme mu třeba Zdeněk.

Potkala jsem ho ani ne před čtyřmi měsíci, a to díky mému manželovi který mě vzal jednou s sebou na víkend mezi skvělé lidi. To, co jsem prožila, se nedá slovy ani popsat. Dostala jsem takový náboj, že se mi chtělo létat!

Otázka pro ně

Někdy se mi stává, že si můj manžel bere některé věci příliš osobně. Nejčastěji to, co říkám. Přitom tím nemyslím vůbec nic špatného a ani se ho často dané téma vůbec netýká. Podobné pocity mívám občas i u ostatních mužů. Poznatky o tom, že nejsem sama, mám i od jiných žen.

Mužové, proč si berete slova, která říkáme nebo píšeme, osobně?