Dnes jsou to už tři roky...

pajda: Život může být i jako pohled do deště-někdo vidí jen černé tmavé mraky a někdo si všimne, jak září kapka na listu a jak se smyl prach jako smutné myšlenky a jak předměty okolo nás mají barvu sytější a zářivější- jako je život sám.

Znáte to? Cítíte v sobě nějaký přetlak a máte potřebu ho ze sebe dostat ven. Jakkoli.. i já ho v poslední době mívám. A proto hodně chodím na procházky a holduji pohybu.. pomáhá mi to. Ale včera a dnes to bylo jiné.. nemohla jsem se soustředit na učení, myšlenky lítaly kdovíkam.. Přetlak jsem měla tentokrát v hlavě.

Včera odpoledne a večer jsem psala své nové příspěvky na blog. Původně jsem je chtěla zveřejnit až dnes ráno, v pět hodin a šest minut, ale změnila jsem svůj názor.. udělám to už teď.. rozhodla jsem se k tomu hned po tom, co jsem si přečetla na valachově blogu dubnový komentář jandy.

Už jste někdy udělali něco, co jste vlastně nikdy udělat nechtěli, ale víte, že to tak muselo být? 

Že jste to nakonec museli udělat, abyste někomu pomohli? Dali mu příležitost? 

...a já dnes po dlouhé době zase koukla na pise.cz. Přes jeden z nových článečků jsem přešla na komentáře u jednoho blogu a tam našla komentář od člověka, kterého velmi dobře znám.. lépe řečeno, myslela jsem si, že ho znám.. rány, které od života utržill a dostává i nadále, ho změnily, aniž by tušil, jak moc, a co všechno to způsobilo a způsobuje..

nic osobního? hmm.. :-) nepřekvapuje mě Tvůj dubnový komentář k mému komentáři u valacha, když máš své "zaručené" informace.. Přišla jsem na něj až dnes. Nehledej v tom, co Ti píšu touto formou, nic osobního, nemám nic proti Tobě ani proti nikomu jinému zde na tomto fóru, včetně něho..

29.05.2008 jsem se rozhodovala, zda pokračovat v psaní svého blogu nebo ne.

Vzpomínáte na toto podání? Myslím, že dvě dámy níže si s tou písní poradily také velice dobře...