Znovu o Agátě

Když jsem psala včera o inspiraci, nemůžu se nezmínit znovu o mé kamarádce Agátě (tu seminární práci napíšu jindy ). Byla jsem s ní minulý týden jedno odpoledne po práci posedět a "podřístat". Letos to byla pro mě vůbec poprvé nějaká taková podobná akce! (Jsem asi nějaká divná... druhá polovina února a teprve poprvé...) Když tak o tom uvažuji, jsme asi nějaké divné obě dvě. Představte si, že jsme pokecaly, pojedly, vypily kafe, ale zapomněly jsme se "ož.at"!!!  To se mi ještě nestalo, abych si zapomněla objednat dvě nebo i více deci čeveného nebo i něco jiného, když jdu s kamarádkou "na kafe". A Agátě taky ne!

Asi stárneme..., vlastně: zrajeme! Jako víno. Jsme přece v nejlepších letech! Taky jsme, kromě jiného, "zmoudřely". Tak nějak by se asi daly jedním slovem pojmenovat situace, kdy díky svým životním zkušenostem přehodnocujeme své dřívější postoje a měníme pořadí na svém žebříčku hodnot. Myslím si, že se nám to stává každému z nás po kratším či delším časovém úseku svého života. Někdo si to uvědomí, někdo ne. Agáta ano. Musím se však zmínit i o tom, že to nepřišlo jen tak samo od sebe. Několik let na sobě tvrdě makala. Na svých postojích, na svém jiném myšlení, na svém novém pojetí života a světa. Přišla během té doby, co jsem se o ní zmínila poprvé a naposledy, na mnoho věcí, z toho na jednu pro ni nejdůležitější. 

Na jakou? Uvědomila si, že po tom všem, co se během dlouhých let starala o rodinu a hlavně o děti, nemilosrdně se přiblížila doba, kdy děti již dospěly a zařizují si svůj vlastní život. Že co nevidět odejdou z domova, a že jediný, kdo zůstane, je její manžel. Že s ním zestárne a s ním svůj život dožije. S nikým jiným, jen s ním. V plné míře si to uvědomila po vydařené dovolené, kdy za více než dvacet let manželství byli spolu s mužem na takové akci poprvé(!) sami bez dětí. Jen oni dva. Byla týdenním pobytem před pár měsíci v jedněch známých lázních nadšená. Komentovala to mimo jiné slovy: "představ si, z ničehož nic jsme nemuseli nic řešit, žádné problémy, žádné infarktové stavy a situace, ani jednou jsme se nepohádali, jenom jsme odpočívali a užívali si. Naše manželství nalezlo úplně jiný rozměr, jsem v něm teď spokojenější. Myslím, že jsme se více sblížili, než kdy před tím, že si více rozumíme. I můj muž se mi zdá spokojený a v naprosté pohodě. Myslím, že se mu to tak líbí".

Pohoda a spokojenost z ní jen zářily! To byla jiná Agáta, než jakou jsem znala před lety!

Co dodat? Takhle sepsané na pár řádcích to vypadá jednoduše, ale já vím, že to jednoduché vůbec nebylo. Znám jejich rodinu zhruba patnáct let, prožívala jsem s nimi jejich radosti i strasti. A mám z nich dneska velkou radost.   A mám neskutečnou radost z Agáty. Je zářným příkladem toho, že lidi kolem sebe nezměníme, ale sebe: své postoje a své myšlení, změnit můžeme! Jen tak totiž ovlivníme to, jak se cítíme, a jak jsme se svým životem spokojení. Ne ostatní a naše okolí, ale jen my můžeme za to, jak se máme!

A jak se máte Vy? Já dobře...