Jen málokdo má opravdového přítele, takového, který přijde, když už všichni odešli.

Takového, který je pro Vás schopen obětovat svůj vlastní čas a možná i život.

Takového, který Vám podá svou ruku a vytáhne Vás ze dna i přes riziko, že do něj sám spadne.

 

Žijte i přes zklamání, které jste v životě prožili a dokažte těm,

co Vás zklamali, že život patří zklamaným a ne těm, co Vás zklamou.

 

Jen jsem se teprve dnes po dlouhé době dostala ke svému notebooku a na net. Mám stále na paměti, že jsem vám něco slíbila!  Víkend to ale jistí!

Chceš-li být v životě šťastný, snaž se dělat šťastnými ostatní,

neboť radost, kterou rozdáváme, se navrací do našeho srdce.

Píše se absolventská práce! Intenzivně, právě teď. A ještě další dva týdny...

Měla jsem na konec starého roku a začátek nového připravený článek na svůj blog.

Dnes, první adventní neděli, začíná čas předvánoční, čas adventní. Pro Křesťany představuje čas adventní především očekávání příchodu Ježíše Krista, přípravu na jeho narození, na Vánoce. Dnešní doba přeje především komerci, na duchovní stránku adventu a Vánoc se zapomíná. Myslím si, že by člověk měl plánovat a chystat se na Vánoce nejen nakupováním, ale i tím, že si udělá pořádek ve svých vztazích - sám se sebou, s okolím, ti věřící i s Bohem. Myslím, že bychom si měli udělat nejen v tomto období čas na naše bližní. Kdy jindy více bychom jim měli říct, že je máme rádi a že nám na nich záleží?

Přeji všem klidný a pohodový krásný čas adventní...

Ráda bych na svých stránkách všem, co o to budou stát, věnovala malou radu či zkušenost: Využijte každou příležitost k tomu, abyste nahlas řekli lidem, kteří jsou pro Vás vším, nebo na kterých Vám záleží, že je milujete a že je máte rádi. Nepočítejte s tím, že to jaksi samozřejmě vědí! Ano, vědí, ale přece jen to chtějí od Vás slyšet. Kdo by nechtěl? Vy ne?
Neváhejte! Už kvůli sobě neváhejte! Udělejte to dříve, než zjistíte, že je pozdě. Abyste potom nelitovali, že jste to nestihli. Abyste se uměli vyrovnat se skutečností, že tu již nejsou, a že už nemáte komu říct ta nádherná slova: mám Tě rád(a)... nebo chcete-li: miluji Tě...

Před pár dny jsem si pročítala své příspěvky včetně komentářů, které se objevily na blogu již před dvěma roky. A tehdy jsem se rozhodla, že to udělám. Znovu a opět jsem si totiž vzpomněla na příjemného člověka se smyslem pro humor, který mi byl blízký svými názory. Dokonce jsme si vyměnili i pár e-mailů. Dokud ho nezrušil, měl na pise.cz svůj blog s nádhernými povídkami a fotkami. Bohužel jsem s ním ztratila kontakt. Vím, vlastní vinou. Odmlčela jsem se nadlouho. Teď mě to mrzí. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se na mé stránky někdy vrátí. A třeba mi napíše. Těším se!