Žena, která ovlivnila můj život

Moje sluníčko Jana

Je to moje bývalá kolegyně z práce. Vždy usměvavá, vždy v dobré náladě, vždy připravená pomoci jiným, kteří to potřebují. Takové moje hřejivé sluníčko. I mě kdysi pomohla. A to tehdy, když mi bylo opravdu nejhůř.

Bylo to období, kdy si moje nejvyšší nadřízená, na mě zrovna zkoušela jev zvaný mobbing. Nelíbila se jí moje samostatnost v práci a navíc - potřebovala zaměstnat nějakou svoji vzdálenou příbuznou. Nepřeji nikomu, aby zažíval to, co já. Trvalo to zhruba rok, než jsem se rozhodla. Udělala jsem přesně to, co si má nadřízená přála. Podala jsem výpověd. Nevěděla jsem, kam půjdu, ani co budu dělat. Neměla jsem domluvené žádné další zaměstnání...

A v tom těžkém období mi nejvíce pomohlo moje sluníčko. Naučilo mě, jak se vyrovnávat se stresem, jak brát všechno s nadhledem, jak relaxovat, jak se bránit špatné náladě a jak naopak pohlížet na svět s úsměvem a s optimismem. Od té doby vždycky, když se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovídám, že dobře. I když se mi zrovna nedaří všechno tak, jak bych si přála. Každý občas máme nějaké ty malé nebo větší neúspěchy. A když se v nich budu nimrat, přebírat se v nich a litovat se, daleko nedojdu. Dosáhnu maximálně toho, že se budu utápět v sebelítosti, že neustále budu naštvaná a nespokojená a že budu na všechny a na všechno kolem sebe nadávat a neustále hledat viníka, který může za to, že se mám tak špatně. A ti, co mě znají, si brzy budou o mě říkat: jo, to je ta, co si pořád stěžuje... strašná ženská... (mimochodem jednu takovou, co je opravdu takový velký extrém, znám, brrr... nikdy více!) .

A proto hledám v každičkém mém prožitém okamžiku, hodině, či dni, něco hezkého, dobrého a příjemného. To je to, co mě moje sluníčko kromě jiného naučilo. A kdyby to bylo jen to jediné, je to víc, než má většina ostatních lidí. O tuto zkušenost je můj život bohatší. Sluníčko Janičko, už jsem to mnohokrát udělala, a udělám to znovu: děkuji!!!PIF PAF!

A jak se máte Vy? Já dobře.