Mám velkou radost!

Rok je dlouhá doba.. jak pro koho nebo jak na co, řekla bych. Pro vesmír je to jen mžik, nic.. jen jeden z miliónů miniokamžiků. Pro malého človíčka, jako je náš tříletý vnuk Daniel, je to doba dlouhá a překotná na to všechno, co se dosud musel za každičký svůj rok života na tomto světě naučit (např. uvědomit si svoji vlastní identitu, osobnost, získat zkušenosti, dovednosti, vědomosti) a ještě dlouho dlouhá bude. Sama vzpomínám, jak jsem se jako dítě ještě v jedenácti či dvanácti na Vánoce těšila celý celičký dlouhý rok, a jak se mi zdál dlouhý. A taky jsem si je užívala. Mám pocit, že tehdy trvaly i daleko déle než dnes.

Na to, abych o mnohém přemýšlela, mnohé prožila, procítila, a zpracovala, to byla doba tak akorát. Doba dostatečně dlouhá na to, abych si mnohé uvědomila, pochopila a udělala si jasno.  Věřím tomu, že i můj muž přemýšlel usilovně a hodně. Bylo to pro něj důležité. A bylo to znát na všem, co jsem měla možnost si díky němu přečíst, pozorovat, přijmout a zase se toho zbavit, zažít si, prožít a odžít. Co jsem zjistila, je to, že jsem nebyla pro něj ten ideál, který si přál. Co zatím nevím, je to, proč mi to neřekl už daleko dříve a na rovinu, pokud se mu má specifika zdála pro náš společný život nepřekonatelná. Ano, mám svá specifika, já vím (záměrně nepíšu "chyby" - protože každý člověk je originál se svým vlastním prožíváním, chápáním, zkušenostmi a reakcemi na ně). Kdo je nemá? Některá svá specifika jsem se snažila uvědomit si, pojmenovat si je atd. .. však to znáte, zvlášť Vy, co jste studovali příspěvky mého muže určené pro sebezdokonalování. Pojmenovat si svůj problém, abych s ním mohla něco dělat – to je to, co mě kromě jiného manžel naučil.

Věřím, že jsem to ve svém případě udělala správně, a že se o tom v budoucnu přesvědčím. Některá svá specifika jsem neměnila, zdají se mi správná a za problém je nepovažuji. Díky dlouhému přemýšlení třeba můj manžel už dnes také o sobě ví, že ani on není výjimkou, která by potvrzovala pravidlo, a že je také jen člověk se svými specifiky..

Rovněž si uvědomuji, co bych dnes udělala a zařídila ve svém životě a v manželství jinak, co bych se snažila vytvořit a nastavit jiným způsobem, co a koho bych se snažila pochopit a vnímat lépe, jak bych se v jistých situacích chovala jinak a jiným způsobem i konala. Kdybych to všechno věděla před pětadvaceti lety, některé věci by byly v mém životě jiné než dnes. "Kdyby - chyby", či "pozdě bycha honiti" - řekli byste? Jistě.. já taky. Ve dvaceti či ve třiceti nemá člověk zkušenosti jako v pětačtyřiceti.. Díky nim se teprve vyvíjí.. Nebýt našich životních zkušeností, nemuseli bychom říkat kdyby.. ale život je o získávání zkušeností a zaplňování naší "nepopsané desky" ve smyslu slova anglického filozofa Johna Locka, jenž nazval myšlení právě narozeného dítěte "tabula rasa". V té souvislosti je mi také blízké učení jiného, pro změnu antického, filozofa, o změně jako podstatném rysu vesmíru, které je patrné z jeho výroku "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky". A také jeho přesvědčení o významu, jednotě a síle protikladů, zastoupené např. výrokem: "Cesta nahoru-dolů, jedna a táž". Všimli jste si někdy, milí čtenáři, kolik moudra obsahují prastaré citáty a výroky našich předků? Oni tehdy ještě znali to, co my jako lidstvo jsme vývojem už dávno silně potlačili nebo zapomněli.. a co v sobě dnes znovu hledáme, protože "něco" uvnitř nás nám říká, že je to tak správné. Že lidstvo zde na planetě dospělo do stádia, kdy má potřebu se ohlédnout zpět, hledat stará  moudra a přiblížit se zpět své přirozenosti, přírodě a zákonům vesmíru. Nepřipomíná Vám učení  Hérakleita o významu, jednotě a síle protikladů více či méně jeden ze základních vesmírných zákonů o dualitě - o protikladech? Světlo a tma, den a noc, žena a muž, bohatství a chudoba, pozitivní a negativní, láska a boj, atd., atd. Víte, jak důležité pro náš svět je, aby protiklady byly v rovnováze?

Když jsem si přečetla před několika dny jeden článeček na blogu, jenž na mě už několik let působí velmi depresivně, stejně jako další ze stejné dílny, napadlo mě hned, že jsou v tom příspěvku obsaženy myšlenky, kterými se také zabývám už velmi dlouho. Moc pěkně je jejich autor sepsal, ten článeček je nejhezčí, co jsem za posledních mnoho měsíců od něj četla (když pominu jeden odstaveček v jednom prosincovém příspěvku). To, co v něm napsal, cítím stejně jako pisatel a vnímám to více než rok velmi aktuálně i ve směru opačném, než kterým je směřoval on.. učím se, stále se učím.. od života, ze situací, do nichž se dostávám, od ostatních lidí, z jeho článků a z jeho reakcí také. Cítím velkou vděčnost za to, že jsem se to naučila.

Vím, už dávno jsem to pochopila.. proto se už od loňského léta po několika svých reakcích tady už o nic podobného nesnažím. Zpracovala jsem si to všechno v sobě sama. Jen věřím, že všechna ta zlost, nasranost, lítost a sebelítost, bolest, žal, pocit ublíženosti a nepochopení, a velký negativismus (který si odreagovával, bohužel, nevhodným směrem) mého muže jednou přejde - že opět uvolní místo ve svém srdci vibračně vyšším emocím. Našlápnuto má dobře.. Žilo se mu díky nim dříve daleko lehčeji a šťastněji, nám všem.. Mnohé se mu tehdy dařilo, jako by samo. Věřím, že si jednou vzpomene, co ho pohánělo kdysi v životě dál, co a jak tehdy cítil, a že jednoho dne najde, co ztratil. A to bude jeho velký den.. 

Dnes také už vím mnohé z toho, co jsem si dříve (z velké části i o sobě) neuvědomovala, a díky tomu je mi dnes také jedno, co si o mne někdo jiný myslí. Dokonce jsem smířená s tím, jak mě posuzuje on sám. Protože už jsem pochopila, že to, co si někdo myslí a proč, je záležitost (či problém, chcete-li) jeho samého, ne moje (či Vaše). Myslím to teď všeobecně, ne jen ve směru k mému muži. Necítím už proto nějakou dobu žádnou potřebu někomu něco vyvracet nebo vysvětlovat. A je mi dobře. Pokud někdo chce něco vědět, nebo mu není něco jasné, či má z něčeho strach, pokud chce získat oboustranné názory, pohledy a informace pro vytvoření svého názoru, má přece možnost se zeptat. To je základ komunikace. A bez vzájemné komunikace to mezi lidmi prostě dost dobře nejde..

Už je mi dobře. A podle informací, které ke mně z různých zdrojů postupně během celého roku, a zvlášť v poslední době, plynou, mému muži taky. On ví své, já rovněž.. Hezké na tom všem je, že všechno je na dobré cestě - na té správné - a to je taky dobře.. Všechno je, jak má být.. Už jste se někdy pozastavili nad tím, jak dlouhý je rok?

Mějte se všichni rádi! Já Vás mám taky ráda!