MOJE CESTA K POZNÁNÍ

(poprvé...)

Kdysi dávno, ani ne tak v začátcích mého manželství, jako spíše po pár letech soužití s mým mužem (to už je let!), jsem si začala vědomě všímat rozdílů mezi tím, jak přemýšlím já, a jak on mé myšlenky vnímá, a naopak. Začala jsem si všímat toho, jakým způsobem se chová a co dělá. Proč? Začaly mi totiž vadit maličké drobnosti v našem společném životě, které mi určitým způsobem "život znepříjemňovaly". Nic podstatného, však to některé znáte: proč nemůže ve skříni najít ponožky? Proč nevidí v chladničce to máslo? Proč pořád chodí po bytě, a něco hledá? Kdyby se aspoň hned zeptal... To on ne, to radši bude pořád něco hledat. Nakonec to stejně nenajde, jen bude vzteklý, a zkazí náladu i mě a pohádáme se... To je jen jeden z příkladů...

Začala jsem o tom přemýšlet... Proč to vlastně dělá? Přetím to nedělal. Nebo jsem si toho nevšímala? Byla jsem mladá a nesmírně zamilovaná. Prostě mi to zpočátku manželství asi nevadilo... kdo ví?