STALO SE...

za oceánem na kontinentu zvaném Amerika

Clarence chce, aby jeho pět dětí mohlo vyrůstat na venkově (kde si jeho žena přeje žít), a tak do práce dojíždí. Denně ho to stojí třináct odin času. Přestože přijíždí domů vyčerpaný, vždycky se snaží najít něco, co je třeba udělat a čím by manželce usnadnil život. Často umývá nádobí, a když je odkapávač plný, nádobí ještě utře. Přečtěte si jeho příběh...

"Ocenil bych i tiché poděkování, ale místo toho slyším: VŽDYŤ VÍŠ, ŽE ŠÍŘÍŠ BAKTRIE, KDYŽ UTÍRÁŠ NÁDOBÍ UTĚRKOU! Podruhé tedy nechám mytí, když je odkapávač plný, a jdu dělat něco jiného. Žena na to: PROČ TO NÁDOBÍ NEUMYJEŠ VŠECHNO? Příště tedy opatrně skládám nádobí na hromadu do metrové výšky. A žena? PŘECE VÍŠ, ŽE JSEM SI TU FORMU NA BÁBOVKU VYMAZALA A CHYSTALA JSEM SE JI JEŠTĚ POUŽÍT, A TEĎ JSI MI PŘIDĚLAL PRÁCI A MUSÍM JI VYMAZAT ZNOVA!

A tak příště, když už nádobí výš naskládat nemohu, počkám pár hodin, než uschne, a první várku uložím. Žena? JEDNA LŽÍCE BYLA JEŠTĚ VLHKÁ, KDYŽ JSI JI DAL DO ZÁSUVKY! Příště nechám nádobí nádobím a dvě hodiny uklízím obývák. Co na to žena? PROČ DOMA NIKDY NIC NEUDĚLÁŠ? TO NEVIDÍŠ, ŽE JE POTŘEBA UMÝT NÁDOBÍ?

A tak příště stojím nad dřezem, po tvářích mi tečou slzy, rád bych pomohl s něcím, čeho by si všimla, ale trnu, že objevím zase další způsob, jak mýt nádobí špatně. A žena? CHCI SE ROZVÉST. STEJNĚ MUSÍM VŠECHNO DĚLAT SAMA!

Byl bych mnohem šťastnější, kdyby mi jednou tiše poděkovala."

Připomíná Vám to něco?