Kdybych tušila, co mě čeká, nedala bych se na to

I když to nedělám moc často, musím se dneska pochlubit. Mám z toho všeho totiž ohromnou radost. Včera jsem absolvovala ve škole místo jedné nakonec dvě zkoušky a jeden klasifikovaný zápočet. Vše jsem zvládla s jednou výbornou a dvěmi velmi dobrými. Je to nesrovnatelně lepší, než na co jsem se cítila, a co jsem očekávala. Přiznám se, že jsem byla v takovém stavu, že bych brala i za dobře, hlavně abych to už všechno měla za sebou. Faktem je, že jsem s vypětím všech sil na úkor spánku i domácnosti makala posledních několik dní jako šroub se zbytky energie, které zůstaly po překonávání mého odporu.   Výsledkem toho všeho bylo, že jsem včera vypadala tak blbě, že se mě pár spolužaček ptalo, zda jsem v pořádku, jestli nejsem nemocná, apod.  Kromě toho, že jsem ráno polkla prášek, aby mě nepřemohla migréna, která se o mě začala pokoušet, jsem naštěstí celkem zdravá.  Pravda, zalehla jsem včera odpoledne v 16 hodin do postele a vzbudila jsem se až dnes ráno v půl šesté, a to jen proto, že mi zvonil budík, abych vstávala do práce. Klidně bych spala dál...