Šprtám

... ale vůbec se mi nechce. Znáte ten pocit? Víte, že musíte něco udělat, ale máte k tomu bytostný odpor.  A tak najednou děláte spoustu jiných věci, na které jste se vykašlali nebo do kterých se vám nechtělo minule, anebo jste na ně prostě neměli čas. Jenom abyste nemuseli udělat to, co je právě teď důležité, a do čeho se vám bytostně nechce. Tak v tomhle stadiu se teď nacházím. Na to, že mám za dva dny zkoušku a klasifikovaný zápočet, a za dva týdny zkoušku další, je to dost velký luxus. To nemluvím o tom, jak jsem příliš (ne)pokročila se svou závěrečnou prací.
Jenže... spoustu sil mě stojí jen to, abych se přesvědčila, že je to nutné, a že už prostě ty vědomosti do hlavy nacpat musím. Na samotné učení už moc energie nemám a podle toho to všechno taky vypadá: v hlavě v tom horším případě vymeteno, v tom lepším naprostý guláš s oblohou - s okny jak výkladní skříň. Špatně se soustředím, myšlenky létají bůhví kam. Jsem sama zvědavá, jak to všechno dopadne.