Květy ženu vždy potěší

Než se pustím zase do psaní své závěrečné práce (říkám si, že už začínám být asi nudná se svojí školou a absolutoriem), nakoukla jsem v rychlosti na pár svých oblíbených blogů. Pousmála jsem se nad tím, jak contritus bloguje s poznámkou ve svém komentáři "aby řeč nestála". Milé...

Přiznám se, že jako ona i já velmi ráda dostávám květiny. Vždycky mě moc potěší, zvlášť, když jsou od mého muže. Nepamatuji si, že by mě kdy napadlo si myslet, že si něco chce "vyžehlit". A to i přes to, že často od něj dostávám květy i mimo výročí nebo mimo nějakou jinou příležitost. Já rovněž ráda dělám radost lidem, které mám ráda, stejně jako on. Sice jsem nedostala kytičky dvě, ale jen jednu, i tak se na tomto místě taky pochlubím, že jsem včera nádhernou kytku k MDŽ obdržela... .

Chtěla jsem svůj příspěvek napsat delší a něco přidat, ale čas mě tlačí. Bohužel... Dělám si však poznámky, jak jsem se před nějakou dobou zmiňovala.  A po 10. červnu (až vystřízlivím ), nebo i dříve, když budu mít toho učení na závěrečné zkoušky plné zuby, připíšu v souvislosti s dnešním tématem více. Slibuji. A sliby se mají plnit, pamatujete?