Antoine de Saint Exupéry
"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
Život je zázrak. Život je neopakovatelný.
Jako kůl v plotě se dnes cítí žena jménem Jana na tomto blogu , kterou osobně, bohužel, neznám. Znám jen její myšlenky z článků a článečků, které na svých stránkách zveřejňuje. Vlastně - zveřejňovala... Dnes napsala takový zvláštní příspěvek. A ostatní články z dřívějších období smazala. Mám dojem, že má v úmyslu se vším skoncovat. Doufám, že pouze s psaním svého blogu. Škoda. Proč si to myslím? Posuďte sami:
Jako kůl v plotě
se cítím právě teď.K ničemu,nepotřebná pro nikoho,sama.Ani vlastní rodina mě nepotřebuje.Mám za sebou jedny z nejhorších vánoc svého života.29.12.1992 jsem přišla o syna.30.12.1994 zemřela maminka.Konec roku,konec všeho.Končím.
Chtěla jsem vzkázat nejen Janě, ale i ostatním, kteří mají v těchto dnech podobné chmurné myšlenky, že určitě přejdou. Dříve nebo později. Ale přejdou. Vánoční čas pomine a dostaneme se postupně opět do duševní rovnováhy. Nepodléhejte svým myšlenkám a nedělejte nic, čeho byste mohli v budoucnu litovat. Milá Jano, protože tuším, že asi brzy nebudeme moci Tvůj blog najít, natož si přečíst jeho poslední příspěvek, chtěla bych Ti i na tomto místě vzkázat:
"Je mi jasné, že právě dnes se cítíš pod psa a ještě pár dnů budeš. Nevěřím, že Tě vlastní rodina nepotřebuje. A myslím si, že ani Ty tomu nevěříš. Jen se Ti to prostě právě teď zdá, protože jsi ze známých důvodů rozlítostněná a citlivější než jindy. Naprosto Ti rozumím. Pro mě byly letošní vánoce poprvé po dvaačtyřiceti letech úplně jiné a nové. Taky svým způsobem smutné. Bytostně jsem cítila právě v těchto dnech zvláštní prázdno. Jako by mělo něco přijít a ono to stále neřicházelo. Nebo někdo?
Odchod mé maminky mě stále moc bolí. Vím, že těch několik týdnů, co se to stalo, je krátká doba. A taky vím, že i když si časem zvyknu, že tu již není, stále mě to bude bolet. I po tak dlouhé době jako Tebe.
Máme Ty i já plné právo být smutné a na měkko. Dnes i zítra, za rok, za deset let... Ale myslím si, že nemáme právo si myslet, že nás nikdo nepotřebuje... Blázínek, kdo si myslí, že tomu tak je. Víš, Jani, velmi mě oslovil citát nad Tvým profilem. Jistě sis ho tam nedala náhodou... (škoda, že jsi obojí už smazala)
