Má velká výhoda v boji proti smutným myšlenkám

V poslední době jsem neměla myšlenky na psaní a ani v nejmenším na nic náladu. Občas se tu objevilo a asi ještě objeví něco ne příliš veselého. Potřebovala jsem se zbavit své neskutečné bolesti a smutku a potřebuji to i teď. Způsoby, které jsem už vyzkoušela, byly více či méně úspěšné. Některé pomohly, některé naprosto zklamaly. Nyní jsem se asi ocitla ve fázi, kdy mi pomůže se ze všeho vypsat.
Psát jakkoli a o čemkoli... Psát se mi zdá v tuto chvíli průchozí. Snažím se psát svou absolventskou práci, seminární práce do školy i zápisy z praxe a sebereflexe. Zatím mi to moc nejde, nemůžu se pořád soustředit. Z pocitu neskutečného stresu a napětí nastalo uvolnění. Pamatujete na čekání?
Teď jsem ve fázi útlumu. Nic se mi nechce a do jakékoliv i sebemenší činnosti se musím nutit. A protože jsem dostala chuť právě před chvílí na psaní, využívám toho. Potřebuji uvolnit svůj stres a tohle je cesta. Jsem ráda, že se mi chce aspoň psát. Potřebovala bych se vypovídat. Nemám komu. Můj manžel má už všeho plnou hlavu, sám má smutek v duši. A k tomu spoustu jiných starostí. Nemůžu ho pořád zatěžovat. Život jde dál. Jsem mu vděčná za všechno, co pro mne v posledních týdnech udělal. Dokázal, že je mou velkou oporou.
Víte, jsem velmi ráda, že jsem stihla své mamince za jejího života za všechno, co pro mne a pro mou rodinu udělala, poděkovat. Říct jí, jak moc ji miluji. To vědomí, že jsem to stihla, je moje velká výhoda v boji proti mým smutným myšlenkám. Mám pocit, že se tak daleko lépe vyrovnávám s faktem, že tu již není. Vzpomínám na naše chvilky, které jsme spolu trávily, a v nichž jsme i beze slov vzájemně vnímaly, že se máme moc rády. Takové věci prostě cítíte.
Můžete mít na to jiný názor. A já ho respektuji. Jsme lidé různí, každý máme jiné zkušenosti a odlišné potřeby. Já si i přes to pořád myslím, že je důležité, abychom řekli nahlas druhému člověku, že ho máme rádi nebo že ho milujeme. Je to můj názor a ten mi nikdo nevyvrátí. Vychází z mé zkušenosti a z mých pocitů...