Porcelánová svatba

Dneska je to právě dvacet let, co jsme si s mým mužem řekli na radnici naše osudné "ano".

Vidím to jako dnes: bylo zataženo a pršelo. Napršela nám tehdy spousta štěstí, které nás provází celým dosavadním životem, všemi radostmi ale i strastmi. Nebylo to vždy ideální, ale o tom jsem už psala. I o svém manželovi. Loni v srpnu v rubrice O mužích. Ke všemu již napsanému chci dodat, že vzájemná tolerance, důvěra a láska - to není klišé. To je realita. Kdybyste se mě zeptali, co konkrétně mne vede k tomu, proč ho miluji, neodpovím Vám. Nemám nejmenší tušení, proč to tak je. Ale je to tak. Ten pocit vychází odněkud "zevnitř". Je to velmi silný pocit, který se slovy nedá vyjádřit...