Něco na tom bude…

Poprvé proto, že mi napsal. Podruhé, že si vzpomněl na mne a na mé příspěvky na blogu, a potřetí proto, že svou vlastní zkušeností potvrdil, že něco na tom pozitivním myšlení bude... Přečtěte si jeho příběh:

"Včera jsem pracoval na zahradě až do setmění a snažil se posekat trávu na krátko, udělat vertikutaci a shrabat tu plst a odvézt, ale nezdařilo se - je to moc veliká plocha. Dnes ráno pršelo, tak jsem musel počkat. Moc jsem si přál, aby nepršelo a mohl jsem dodělat tu práci. A ono opravdu přestalo a dokonce svítilo sluníčko skoro celý den! Hned jsem si na tebe vzpomněl, jak jsi psala, že když si člověk něco moc přeje..."

A já si hned po přečtení jeho řádků vzpomněla na naši gardenpárty – taky nám svítilo sluníčko jen jedno odpoledne v jinak deštivém dlouhém období. Náhoda? Osud? Nebo velké přání?

Pár dnů po obdržení výše zmiňovaného emailu jsem obdržela ještě jeden s naprosto úžasnou novinou... Vzpomínáte, jak jsem tu vloni 26.července psala, že jsem zase nezačala studovat vysokou školu? Tak letos ano... Sice se zpožděním, přijali mě ke studiu dodatečně, ale přece. Čtyři roky jsem o něj usilovala a čekala na kladné rozhodnutí děkana. V mezidobí jsem si odskočila na vyšší odbornou školu.

Trošku mě ta zpráva zaskočila, nebyla jsem už na studium VŠ tuto zimu připravena, dokonce jsem malou chvilku i váhala, ale nakonec vyhrálo racio. (A taky jsem nechtěla dostat za uši od kolegyně z práce. Víte co mi řekla, když jsem jí sdělila, že váhám, a nevím, jestli do toho půjdu? "Jsi blbá?! Já Ti jednu chrápnu!"    Ještě, že byla tak milá.)

Od pondělka jsem  zapsaná  ke studiu na filozofickou fakultu naší místní univerzity a včera jsem absolvovala první přednášky. Naskočila jsem do rozjetého vlaku. Zjistila jsem, co všechno musím dohnat, co mám před sebou, a že to vůbec nebude jednoduché. 

Tak se mi zase splnilo jedno velké přání.. a už mám další...