17. říjen 2009 | 17.10 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
V souvislosti se včerejším příspěvkem bych chtěla napsat ještě pár svých myšlenek.
Mám radost z toho, že se zmiňovanému čtenáři vyplnilo přání, na které se vstřícností a otevřeností tak usilovně myslel. Po tom, co svou práci dokončil, začalo opět pršet. Myslím, že přesně tak to funguje. Naše přání nám jdou vstříc s otevřenou náručí. Stačí jen na ně myslet, jít jim naproti a neuhnout z cesty.To se však někdy nepodaří, protože se člověk z ničehož nic zalekne. Čeho? Možná se bojí, že se mu nakonec jeho vysněné přání vyplní. Důvod k obavám může být různý: třeba si pomyslí, že si jeho splnění nezaslouží, že existují jiní, co by si ho zasloužili více; že by mu druzí záviděli; co kdyby kvůli tomu ztratil přátele a známé; že to stejně nakonec nezvládne; že to nikdo v konečném důsledku neocení..., atd., atd., ... Myslím, že jak se obav zbavit, závisí také na osvobození ducha a našeho myšlení od předsudků a konvencí, a na tom, být sám sebou. Tak, jak jsem se zmiňovala v článečku
o svobodě. Můžete se mnou souhlasit a nemusíte... jste svobodní lidé.
Zjistila jsem, že dokonce i když své přání jen o kousíček mineme, není vše ztraceno. Můžeme se ohlédnout, i přání se může ohlédnout a vrátit se, zahodíme-li nakonec své obavy. A to i tehdy, kdy to nejméně čekáme. Připomíná mi to teď mě samotnou. Zahodila jsem obavy. Mé přání se ohlédlo... Přijali mě ke studiu na vysoké škole. Letos to už bylo počtvrté, co jsem to zkoušela. Mám z toho ohromnou radost! Pokud byste se mne zeptali, proč jsem o studium na VŠ tolik usilovala, nepovím vám. Snad touha si něco dokázat, rozšířit si obzory, poznávat nové informace a nové lidi... dokázat svému okolí, že ještě něco dokážu a nepatřím do starého železa... Kdo ví? Třeba na to někdy přijdu.
Myslím, že jsem fungování pozitivního myšlení prostřednictvím splněných přání snad pochopila dřív, aniž bych si to uvědomila. To všechno, co mě teď napadlo, mi došlo až nyní, v souvislosti s tím emailem a pocitem, že alespoň jeden člověk mě chápe a přemýšlí o mých "filozofických" závěrech, které občas svěřuji svému blogískovi zpovědníčkovi..
Že netušíte, o čem je v tomto článečku řeč? Nic si z toho nedělejte. Já bych to před rokem taky nevěděla. Píšu si tu pro sebe a kvůli sobě...
Zpět na hlavní stranu blogu